Centrum, na Moskevské 42. Prostor MEZI NEBEM A ZEMÍ tak to nazývali lidé, kteří zde trávili čas. Rozhodla jsem se ho opět otevřít a ráda se připojím k třeba k filozofickým debatám, které se zde děli u zákusků a kávy celé hodiny. Název je poetický, ale i minulost tohoto místa byla v tom to duchu. V dvacátých letech minulého století se zde opravovali housle.
Ale v době kdy jsme prostor kupovali, byl úplně zdevastovaný, už to neodpovídalo ničemu o čem jsem před chvílí psala. Ruina bez kusů střechy, propálené podlahy. Rok sem tam v zimě spala v zimní čepici a bundě. Topení na tuhá paliva bylo jen na chodbě. Karma při každém zážehu vydávala zvuk, který k bezpečí a poetice nepatřil.
Jen musím podotknout, že to bylo vlastně, když nepomyslím na tu dřinu, která nás čekala romantické. Squatting v soukromém vlastnictví, a ještě k tomu milimetr od Vršovického náměstí. Deset minut na Václavák, kousek Radost FX atd. Mé milované náměstí Míru. Grébovka na dohled. Všechny ty místa nás inspirovali a tak, že se za pár let z úplné ruiny, za pomoci celé mé rodiny…se na Moskevské opět skvěl prostor MEZI NEBEM A ZEMÍ, prostě krásné místo.
A stalo se…. najednou se z prostoru věčné špíny a prachu vyloupnul prach hvězdný. V ateliéru bylo živo a důvod to mělo jasný. Zrekonstruoval se společně a s láskou. Najednou obyvatelná jednotka s číslem 13. Podle mého to číslo harmonizuje prostředí a spojuje lidi a všechno se tam daří… se vrátila k tomu k čemu kdysi sloužila k poetice života!
Ateliér, kde se malovalo, psalo, focení, přednášky, mezi tím se v kuchyni upekla v kamnech na dřevo pečínka a uvařila polévka. A u toho opět vizáž, focení, natáčení chodila tam celá Nova, Prima všechny hvězdy. Luci. Bílá. A Langerová, na stříhání Hejma:) a mnoho dalších. Z ruiny se stalo dokonalé soukromé místo na krásu. Vcházeli lidé a vycházeli hvězdy z prostoru MEZI NEBEM A ZEMÍ. Dokonalé make-upy, užasne účesy a rozhovory do novin se dělali souběžně se vším již nahoře napsaným. Ten to prostor je opět otevřený, pro odvážné návrhy a život.